Mikulov

Mikulov (německy Nikolsburg) je město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji.

Žije zde přibližně 7 500 obyvatel.

Historické jádro je městskou památkovou rezervací.

První písemná zpráva o Mikulovu je datována k roku 1173. Už v roce 1414 čítal Mikulov asi 2500 obyvatel. Město v té době tvořilo relativně malé jádro obehnané hradbami a rozsáhlá předměstí. Požáry v letech 536 a 1561 ve vnitřním městě téměř zcela zničily gotickou zástavbu města. Město Mikulov jako centrum panství v letech 1249-1560 nejdříve rozvíjel rod Liechtensteinů. V letech 1575-1945 zde převzal vládu rod Dietrichsteinů, za jehož éry dosáhlo město největšího rozkvětu. Nová renesanční přestavba Mikulova se plně rozvinula po r. 1575. Slibný vývoj Mikulova zabrzdilo dobytí a obsazení města Švédy roku 1645, po kterých následovaly negativní dopady tureckých a uherských válek a zhoubné požáry z r. 1663 a 1719.

Od pol. 15. stol. se zde začala utvářet významná židovská komunita, která byla jednou z nejsilnějších na Moravě. Od roku 1526 byl Mikulov prvním městem v českých zemích, kde se téměř na sto usídlili a působili novokřtěnci čili anabaptisté (známí také jako habáni).

Ve zdejším zámku byly po bitvě u Slavkova dojednány (2. prosince 1805) předběžné podmínky míru mezi Francií a Rakouskem. 61 let po porážce rakouských vojsk v bitvě u Sadové, zde bylo 26. července 1866 podepsáno příměří mezi Rakouskem a Pruskem, tzv. Mikulovské příměří. K nejsmutnějším dnům v historii města se zapsal 22. duben 1945, kdy mikulovský zámek téměř do základů vyhořel. Citlivá obnova zámku byla provedena dle návrhu architekta Otakara Oplatka, který se také podílel na výstavbě obytných domů ve válkou zničeném městě. Do roku 1960 byl Mikulov okresním městem. V letech 1980–1990 byly součástí města dnes samostatné obce Bavory a Klentnice. Po zrušení okresních úřadů získal 1. ledna 2003 Mikulov status obce s rozšířenou působností, jejíž městský úřad převzal některé úkoly zrušeného okresního úřadu pro obce v okolí.

Dominantou Mikulova je renesanční, barokně přestavěný zámek. Historické jádro města tvoří výstavné renesanční a barokní měšťanské domy. Náměstí zdobí barokní sloup Nejsvětější Trojice. Piaristický klášter s kostelem sv. Jana Křtitele založený v roce 1631 je nejstarší v Čechách. Na místě loretánského kostela, zničeného požárem, stojí od roku 1844 Dietrichsteinská hrobka. Kostel sv. Václava stojí na místě původního nejstaršího románského kostela, jehož existence je předpokládána již na konci 12. století. Dnešní stavba pochází v jádře z počátku 15. století. Jeho vnější podoba je výsledkem přestaveb v 16. století a před polovinou 17. století. Kostel je spojen krytým mostem se zámkem. Pod kostelem je umístěna kostnice v Lobkovické kryptě. Kozí hrádek patří k jedné ze tří skalnatých dominant města Mikulova. Kostel sv. Mikuláše vystavěný v novogotickém slohu sloužil do roku 1945 německým evangelíkům. Po jejich odchodu kostel chátral a až v roce 1997 jej odkoupila pravoslavná církev, která jej přeměnila na funkční pravoslavný kostel. Po přeměně chrámu na pravoslavný restauroval původní výmalbu malíř Nikos Armutidis, který některé malby realizoval zcela znovu.

Největší a nejvýznamnější jeskyně Pavlovských vrchů je jeskyně Na Turoldu. Mezi první poutní místa na jihu Moravy a jednou z nejstarších křížových cest v českých zemích je k řížová cesta na Svatý kopeček v Mikulově. Na Svatém kopečku se nachází kaple sv. Šebestiána. Svatý kopeček byl původně nazýván Tanzberg a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova.

Rozsáhlý mikulovský židovský hřbitov s více jak 4 000 náhrobky patří k nejvýznamnějším památkám tohoto druhu u nás. K prvním pohřbům zde po vzniku místní židovské obce došlo již někdy kolem poloviny 15. století. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1605.

Podle města je pojmenována Mikulovská vinařská podoblast.